Homeopatie je léčebná metoda používaná zejména v alternativní medicíně. Je založená na zkoumání pacienta a jeho symptomů jako celku, kterého potom jako celek i léčí (princip totality symptomů). Používá vysoce ředěné (tzv. potencované) látky, které v neředěné dávce u zdravého člověka vyvolávají příznaky podobné těm, jaké má léčená choroba (princip minimální dávky a princip podobné léčí podobné).
Historie
Moderní homeopatii zformoval německý lékař Samuel Hahnemann (1755–1843) v knize Organon der rationellen Heilkunde (Prostředek racionální léčby), která vyšla roku 1810 v Lipsku. Samo slovo „homeopatie" k označení principu léčby „podobného podobným" pochází již z konce 18. století.
Homeopatie dnes není jednotnou teorií, ale má mnoho směrů a škol. Klasická anglo-americká homeopatie přísně navazuje na Hahnemanna, francouzská se přiblížila konvenční medicíně, za jiné teoretické směry je považována německá, rakouská i indická homeopatie.
Princip a účinek
Hahnemann vycházel z teze, že onemocnění je důsledkem narušení životní síly. Homeopatie má životní sílu stimulovat. Účinnou složkou nejsou přímo molekuly ředěné látky, ale její „otisky" ve vodě, lihu nebo jiném použitém ředidle, jejich „energetická informace", se kterou organismus pracuje.
Homotoxikologie
Teorie, s níž ve své ordinaci dennodenně pracuji, je homotoxikologie. Homotoxikologie se zabývá vlivem homotoxinů — lidských jedů — na lidský organismus. Kdo častěji chodí do sauny ví, jak je pravidelné pocení (detoxikace) zdravé. Protože to, čeho se organismus pocením zbavuje, vede, ponecháno nadále v těle, nezřídka k nemocem.
Dr. Hans-Heinrich Reckeweg (1905–1985), nazývaný též „otcem homotoxikologie", vyvinul léky, které působí antihomotoxicky, tedy detoxikačně. Cílem antihomotoxické léčby je stimulace imunitního systému a schopnosti organismu sám se uzdravit.
Šest fází dle Dr. Reckewega
1. fáze — vylučování
Všude tam, kde jsou sliznice, si tělo tvoří sekret a snaží se homotoxiny vyloučit stolicí, močí, pocením, slzením, menstruací, hlenem.
2. fáze — reakční (zánět)
Jde o boj organismu s jedy. Tělo si vytvoří zánět, chce v ohni zánětu homotoxin spálit. Bacilům a virům se v takovém prostředí nedaří.
3. fáze — ukládací
Když nestačí první ani druhá fáze, homotoxin se začne ukládat do mezibuněčného prostoru kdekoliv v těle. Tvoří se cysty, otoky, ztluštěniny, zduřeniny.
4. fáze — impregnační
Hladina homotoxinů dosáhne vrcholu, pak se impregnuje do buňky některého orgánu. Již popisujeme poškozování buněk např. jater, ledvin, mozku. Pacient hovoří o chronických zánětech.
5. fáze — degenerace
Homotoxin trvale působí na buňku. Časem dochází k degeneraci tkáně. Onemocnění je pojmenováno latinským názvem s koncovkou –osis. Artrósis, osteoporosis, cirhosis.
6. fáze — destruktivní
Je charakteristická rozpadem, destrukcí, rakovinným bujením — většinou se jedná o velmi vážné stavy.
Potencování a dynamika
Homeopatické preparáty se v souladu s principem infinitezimálního ředění podávají ve velmi zředěném stavu. Ředění se provádí tak, že se použije jeden díl účinné látky a přidá se k určitému množství rozpouštědla. Dalším principem výroby homeopatik je dynamizace — pravidelné protřepávání během ředění.